Předpokládám, že kdyby před nás někdo položil dvě varianty dlouhodobého partnerského vztahu, z nichž jedna by představovala bouřlivý vztah s hádkami a druhá vztah klidný, s minimem výměny názorů, sáhli by mnozí z vás (stejně jako já) spíše po tom druhém. Klid ve vztahu je pro nás na první pohled synonymem souladu, souhry, porozumění, nižší míry osočování či urážek. Při výměně názorů se mnohým z nás sevře žaludek a zaplaví nás pocit, že je s námi, tím druhým člověkem či naším vztahem něco špatně. Určitě tušíte sami, že takto jednoznačné to v reálném životě není. Existují (i hlasitější) konstruktivní výměny názorů, během nichž si partneři navzájem naslouchají, sdílejí to, co je trápí, co postrádají, nebo to, co vnímají jako ohrožující. Stejně tak existují i devastující hádky, během nichž jeden z partnerů (či oba) toho druhého uráží, ponižuje, zastrašuje a o naslouchání či konstruktivním posunu ve vztahu nemůže být řeč. Tématu bouřlivých vztahů se ale dnes věnovat nebudeme.

Dnes nás zajímají dlouhodobé vztahy, které by nejen okolí, ale i partneři sami označili za klidné, s minimem hádek či rozporů. Stojím si za názorem, že takové vztahy můžou být hluboce uspokojivé a nemusí přitom jít o patologický model, kdy se jeden z partnerů zcela přizpůsobuje a nezdravě vyhýbá konfliktům, popř. to dělají oba. I v těchto uspokojivých vztazích existuje něco, čemu já sama pracovně říkám „vztahové nůžky“. Střídají se zde období, v nichž partneři vnímají blízkost, soulad, touhu po tom druhém a sounáležitost, s obdobími, v nichž se od sebe odpojují, vzdalují, touha se dočasně vytrácí a objevují se pocity osamělosti, nepochopení, nespokojenosti či potřeba rozvíjet především „to své“. Pokud o této zákonitosti partneři nevědí, může je to zaskočit, znejistit či vylekat. V dlouhodobých vztazích je běžné, že se období sblížení střídají s obdobími, kdy se každý z partnerů věnuje více sám sobě, své práci či svým zájmům, kdy následuje své osobní cíle a řeší své osobní problémy. V tomto období se pomyslné vztahové nůžky rozevírají.

Zdro fotografie: Gemini AI

Důležité je to, aby se nerozevřely úplně. Aby se partneři jeden druhému neodcizili. Aby individuální prožitky (s jinými lidmi) nezastínily chvíle a radosti prožívané společně s partnerem. Aby nenastala situace, kdy jeden z partnerů začne vnímat, že toho druhého už nepotřebuje, že se na něj netěší, že mu nechybí. V dlouhodobých vztazích hraje zásadní roli rozvinutá schopnost rozpoznat, že začínáme žít vedle sebe, a ne spolu, a taky přesvědčení ohledně toho, že chceme vztah udržet a záleží nám na něm i ve chvílích, kdy to vyloženě tak intenzivně necítíme a neprožíváme. Je důležité, abychom své vztahové nůžky nenechali rozevřít do bodu, v němž opětovné sblížení už není z různých důvodů možné. Balancování mezi samostatností a tím osobním a mezi soudržností a tím společným není snadné.

Tiché vztahy, kde se neobjevují výměny názorů, mohou být vztahy, v nichž jsou od sebe partneři už odpojení, v nichž minimálně jeden z nich rezignoval, přestal se snažit, přestal o něco usilovat a bojovat. Klid může, ale nemusí znamenat soulad a hádka může, ale nemusí znamenat nedostatek lásky a úcty k druhému. V našem prožívání i ve vztazích hrají velkou roli jak naše vlastnosti (temperament) a zkušenosti z dřívějších vztahů, tak i naše odhodlání do současného vztahu investovat, neutíkat a nerezignovat ve chvíli, kdy se vztahové nůžky začnou přirozeně rozevírat. Pomůže nám vědomí toho, že přílišné zaměření na to mé osobní může i u nadějného vztahu vést k odcizení a odpojení. Nepříjemná témata, krize, ale i vyjednávání a určitá urputnost jsou nutné, chceme-li rozvíjet vztah, v němž budou naplňovány potřeby obou partnerů. Hádka může uvolnit napětí i dát důraz tomu, co není slyšeno, když to říkáme jemně a mírně. Může být signálem, že nám na něčem či na někom (třeba na našem vztahu) hodně záleží. Paradoxně může být i tím, co naše pomalu se rozevírající nůžky začne zavírat. Každému je přirozený jiný způsob komunikace. Někdo je hlasitější, někdo tišší, někdo je otevřený, někdo sdílí ze svého vnitřního prožívání minimum.

Není důležité, jestli prožíváme vztah bez hádek či s hádkami, ale jestli nám oběma jak v tom bouřlivém, tak i v tom klidném vztahu dlouhodobě záleží na tom, abychom si jej udrželi. Jestli dokážeme druhého vnímat, ať už nám něco sděluje hlasitě, či tiše, jestli dokážeme vnímat, kdy už se od sebe odpojujeme více, než je přirozené, a jestli dokážeme do vztahu investovat a otevírat se druhému tak, aby mohl porozumět tomu, co potřebujeme a prožíváme. Přeji vám, ať dokážete svou partnerskou blízkost i svůj osobní život dlouhodobě vybalancovat.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková